Centrální banky v prvním čtvrtletí letošního roku přikoupily 289,7 tun zlata, což bylo opět nejvíce v historii. Nákupy tak překonaly doposud historicky nejvyšší nákupy z 1. čtvrtletí roku 2023.
VíceV posledních letech se ve světě vytěží přes 2 500 tun zlata ročně. Díky lepším metodám a novým nalezištím toto číslo stále stoupá. Zatímco dřív se zlato rýžovalo nebo těžilo ručně, dnes se o všechno postarají stroje a chemie. Těžba je tak mnohem efektivnější. I když to na první pohled vypadá pozitivně, neplatí to tak úplně. Moderní způsoby těžby totiž dokáží také leccos zkomplikovat.
Těžba zlata začala ve starém Egyptě před více než 5 000 lety, kde už tehdy vznikly první zlaté doly. Postupem času se rozšiřovala dál a 300 let před naším letopočtem se zlato těžilo i na českém území.
A ne málo. Hlavně v jižních Čechách byla velká rýžoviště a na přelomu 1. a 2. tisíciletí, se začalo proslýchat, že Čechy jsou „zlatá země“.
Postupně se proto začaly budovat doly a za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. horníci zlato těžili skoro po celých Čechách. I s obyčejným ručním nářadím dokázali vykopat i 400 metrů dlouhou štolu (jako třeba v Jílovém u Prahy).
Největší ložiska ale horníci ještě ve 14. století vytěžili a navíc se začaly objevovat problémy se zaplavením štol. Těžba zlata v Čechách tak do konce 19. století skoro ustala. Teprve poté vznikl významný důl Roudný poblíž hory Blaník. Práce v něm skončily za první republiky. Poté se ještě začalo znovu těžit u Jílového u Prahy, ale vydrželo to jen pár let a koncem 60. let minulého století těžba zlata na českém území ustala.
Později přišly další průzkumy a ukázalo se, že v Čechách je ještě několik nových nalezišť. Kvůli odporu ekologů i lidí z okolí možných dolů se ale nikdy těžit nezačalo. A s tímto problémem bojují těžaři i dnes.
Časy rýžujících zlatokopů, jak je známe z knížek Jacka Londona, totiž pominuly, a lidé se obávají, že nové způsoby těžby zničí přírodu. Při dobývání zlata se dnes většinou využívají dvě metody a obě jsou problematické.
I když se v českých nalezištích ukrývá podle některých odhadů ještě alespoň 100 tun zlata, jeho těžby se zřejmě v nejbližší době nedočkáme. Kvůli strachu z ekologické katastrofy proti ní totiž bojují nejen lidé a ekologické organizace, ale i mnoho politiků.
Nedávno jsme se o tom přesvědčili i v Českém středohoří, kde těžařské společnosti plánovaly průzkumné vrty. Povolení ale nedostaly.
Není to přitom zdaleka jediný případ. Podobných odmítnutí je ve světě víc a tak je otvírání nových dolů stále složitější. Těžaři se proto, kromě hledání nových nalezišť, snaží co nejvíc vytěžit ze stávajících dolů. Zásoby v nich ale postupně ubývají. Například těžbu v největším zlatém dole na světě – indonéském Grasbergu – plánují těžaři ukončit příští nebo přespříští rok.
Podle některých odborníků těžaři nových zásob nenacházejí zdaleka dost na to, aby mohli současné tempo těžby udržet. Ročně vytěží stejné množství zlata jako je v nově objevených nalezištích. Problém je v tom, že zpravidla nakonec využijí jen dvě třetiny nově objevených nalezišť a odhady nepočítají se ztrátami při těžbě, kdy se zlato nepodaří od horniny oddělit (obvykle 5 až 10 procent).
Současná produkce je tak podle některých předpokladů udržitelná maximálně deset až dvacet let. Logicky se to projeví v ceně zlatě. Dá se čekat, že jeho cena stoupne. Otázka je, jak moc.