Německo je známo jako jeden z největších vlastníků fyzického zlata na světě – drží kolem 3 400 tun. Zlato tvoří necelé tři čtvrtiny německých devizových rezerv (o něčem takovém si Česká republika může nechat jenom zdát). Dosud se mělo za to, že je všechno fyzické zlato uloženo na území Německa a je plně pod kontrolou Bundesbanky. Nyní se objevily spekulace, že tomu tak nemusí být, že je část zlatých rezerv uložena mimo německé území. Tyto spekulace evidentně nejsou brány na lehkou váhu – chystá se velké prošetřování ze strany Bundestagu. Pokud se ukáže, že je německé zlato někde „na cestách“, hrozí velký skandál.
Nepochybně pak bude vznesen požadavek na okamžitou repatriaci veškerého zlata z ciziny. V době probíhající světové finanční války to není nic překvapivého.
V posledních dnech se mluvilo o tom, že podobnou akci chystá i Švýcarsko, kde je ve hře referendum na toto téma. Švýcaři uvažují o tom, že budou chtít zpět své zlato, které je fyzicky uloženo v trezorech newyorského Fedu. Mimochodem, 98 % zlata uloženého loni na podzim v trezoru této pobočky Fedu je vlastněno cizími centrálními bankami. Bude zajímavé sledovat, zda analogickou kontrolu provedou i další země.
Zlato je pryč. No a?!
Můžete namítnout, že je zlato evidováno v rozvahách bank a že by zde neměl být nejmenší problém. V ideálním případě tomu tak je. Jak by se ovšem změnilo množství zlata v rozvaze centrální banky, kdyby své zlato "leasovala" dál? Nijak. Pořád by vykazovala zlato ve svém vlastnictví, akorát by již nebylo v jejím sejfu a již by se nějakou dobu pohybovalo po trhu. Je to podobné jako s leasingem aut - zkuste si dojít do leasingové firmy a chtít vidět auta, která má leasingová firma účetně ve svém majetku. Neuvidíte je. Navíc u řady z nich je smluvně ošetřen jejich prodej, často za 1 000 Kč.
Hrozí jedna věc. Kdyby se prokázalo, že je množství fyzického zlata v sejfech centrálních bank menší, než kolik tam banky účetně mají – o této možnosti se spekuluje již řadu let –, může to vyvolat "short sqeeze" nevídaných rozměrů.
Nedůvěra v peníze.
Aby Fed dostál svým závazkům, byl by totiž nucen nakoupit chybějící zlato na volném trhu, a to bez ohledu na cenu. Zvýšené náklady na nákup X tun zlata by byly zanedbatelné oproti nákladům spojeným se ztrátou důvěry. Ztráta důvěry v "papírové peníze" a "papírové" instrumenty všeho druhu je totiž hlavním strašákem centrálních bank po celém světě. Odtud je totiž jen krok k nezvladatelné hyperinflaci po vzoru Zimbabwe.
Že chybějící zlato v sejfech bank není nic nemožného, dokládají zkušenosti klientů vybraných švýcarských bank, kterým nabízely jejich banky před pár lety prémium 20 % k ceně zlata, když místo požadavku na fyzické dodání budou akceptovat peníze. Mimochodem, krátce poté, co se tyto zprávy objevily, vzrostla cena zlata velice rychle právě o zmíněných 20 %.
Pokud chcete skutečně investovat do zlata, tedy eliminovat možnou krizi důvěry, a ne pouze spekulovat, měli byste mít zlato (či stříbro) ve svém fyzickém držení, nikoli investovat skrze ETF, certifikáty či podobné papírové instrumenty. Zdroj: Proinvestory.cz